Srpen 2009

Jay s fans

31. srpna 2009 v 15:05 | POPPY.na
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com
zdroj: lowe-us5-lowe

Vincent - Photoshoot

30. srpna 2009 v 16:35 | LexiChris |  Vincent - Photoshoot
Vinního starší photoshoot
eqFEizH5 O0haSNca gbdxJCZp YSjbH0Wx Ss83u9x7

US5 s Fans

30. srpna 2009 v 12:14 | POPPY.na
http://img142.imageshack.us/img142/7901/l3cbb872072a444a2b186a6.jpg


Nová admin

29. srpna 2009 v 22:23 | KatuSH_Fiss and Barísek
Ahojte takže máme konečně novou admin :)



Jméno: Zdeňka Novotná
Přezdívka: Zdendule
Datum narození: 28.1.1995
Znamení: Vodnář
Barva vlasů: bloňďaté
Barva očí: modrá
Výška: 170 cm
Nejoblíbenější člen US5: Richie
Nejoblíbenější písnička od US5: Just because of you , Rhythm of life, Relax, The Rain…
Záliby:hudba,volejbal, čtení, psaní povídek(Smůla či Štěstí),plavání, kamarádi
Škola: FZŠ Trávníčkova, Praha

Kontakt: ICQ: 364-414-987
e-mail: zdenca.novotna@seznam.cz


Dražba xDD

28. srpna 2009 v 21:19 | KatuSH_Fiss ♥
č.2 (tyhle prodám za 40,- i s poštovným)

Nezabudnutelna dovolenka 8 cast

27. srpna 2009 v 16:06 | KatuSH_Fiss |  nezabudnutelná dovolenka
Okolo 22:00 sme sa konečne vrátili ku chatkám.
,,Si ešte táto noc sama?" opýtal sa Jay.
,,Áno ,som. Snáď nie si ďalší človek čo mi chce zrazu robiť spoločnosť?" zasmiala som sa.
Zasmial sa i on.
,,No.....Nemať strach, nie nie som...iba Marka - to byť náš manažér- napadnúť , že ak by si ty chcieť tak môžeš prespať u nás."
,,Aha. A kde by som spala? Veď máte takú istú chatu ako mi...."
,,Tak čo tak s Izzym a Caycem v izbe?"
,,No, mož....."

Osud nebo Náhoda? - 70. Díl

27. srpna 2009 v 15:19 | LexiChris

Název dílu: Mamka
Soundtrack: Backstreet Boys - Just what you want to know

Probudil mě jakýsi jemný dotek na tváři. Se zamžouráním jsem otevřela oči a spatřila ty nebeské od Richieho. Skláněl se těsně nade mnou a culil se. Nejradši bych zase zavřela oči a spala, připadala jsem si děsně unavená.
"Nene, lásko, nespinkej mi," řekl Richie, když jsem se zase začínala ukládat ke spánku. To poslední dobou říkal celkem často. Pak jsem si všimla, že mám hlavu v Richieho klíně a že mě hladí po vlasech. Vyhrabala jsem se do sedu. Venku byla pořád tma. Nevím, jestli stále kvůli bouřce anebo už byl večer?? Vždyť jsme vyjížděli po sedmé ráno.
"Asi bychom se měli vrátit. Už tam neprší, neblýská, nehřmí ani nekroupuje :)." Řekl.
"Já jsem usnula?" zajímalo mě.
"No neboj, nic důležitého jsi neprospala," tajemně se usmál a políbil mě na čelo.
No tak zrovna tohle jsem věděla. Na tohle jsem si vzpomínala moc dobře. A ono bylo jedno, že jsme byli na ledové zemi, hlavní bylo to teplo toho druhého a to, co jsme spolu prožívali.
S Richiem jsme vstali a vydali se z té opuštěné chatky domů. Je pravda, že chvilku jsme bloudili, ale pak jsme našli tu autobusovou zastávku a odjeli domů.
A tam jsem utrpěla šok. Jakmile jsem otevřela dveře, uslyšela jsem z kuchyně hlas… mamky!
"Ale ne," zasténala jsem ve dveřích.
"Copak je?" nechápal Richie.
Bázlivě jsem na něj koukala. "Problém," kuňkla jsem a vešla do kuchyně. A opravdu; mamka seděla u stolu, společně s ní Jay a Mikel a brácha postával u zdi a vyhukaně čučel. Mamka se vrátila o něco dřív než jsem plánovala. To nebylo dobré.
Richie se zjevil těsně za mnou, až jsem cítila jeho dech ve vlasech. "To je tvoje máma?"
Při zvuku jeho hlasu se mamka otočila. Zatvářila se hrozně překvapeně a hned na to naštvaně. "Tak tady je," řekla dost nepříjemným tónem.
"A-ahoj," vykoktala jsem.
"No nazdar," vyjela. "Můžeš mi tohle," rozhodila rukama. "vysvětlit?!"
"Eh… já… no…" zmateně jsem koukla na Richieho. Nechápavě se mračil. Sice mamce kvůli češtině vůbec nerozuměl, ale její tón mu byl dost podezřelý. "Tohle je Richie, Jay a Mi-Mikel," řekla jsem nakonec.
"No já vím," odsekla mi.
"V-víš?" pípla jsem.
"Jo. Protože tady Jay se představil, když jsme se všichni vzpamatovali z toho šoku." Opáčila mamka s velmi naštvaným výrazem.
"Verča neřekla své mámě, že jsme u nich," vysvětlil Jay Richiemu a ani se na mě nekouk.
Richie - ano, Richie! - na mě otočil svůj nevěřícný pohled. "Veru… to vážně??"
Sklopila jsem hlavu. "Když já-"
"Veroniko??"
Zvedla jsem k Richiemu pohled. Takhle mi ještě nikdy neřekl. Bylo to děsivé. Udělala jsem od těch všech krok vzad. Bylo na mě příliš moc nátlaku. A každý v místnosti se na mě tak vyčítavě díval. Od Richieho to bolelo nejvíc. Dokonce se mi chtělo brečet. Jenom kvůli tomuhle! Hrůza to se mnou.
"No… jo. Neřekla." Zašeptala jsem provinile. A když jsem se odvážila zvednout pohled, setkala jsem se s Richieho očima, plnýma… vyčítavosti a asi i zklamání. Začal nevěřícně vrtět hlavou a upíral na mě ten děsivý pohled. Byl naštvaný. Musela jsem něco říct. "Když já-"
"Když ty, když ty…!" přerušil mě Richie a obočí měl hluboko stáhlé z rozzlobení. "Verčo tohle je věc, kterou jsi měla říct jak nám, tak svý mámě! Tohle, co jsi-"
Já nenávidím, když na mě někdo křičí. Mám pak strach. A… tenhle tón mě od mého milovaného hrozně bolel, musela jsem ho přerušit. "Fajn, mrzí mě to, stačí?!" křikla jsem s uslzenýma očima upřenýma na Richieho. Pak jsem po pár vteřinách nevydržela na něj tak koukat, otočila jsem se a chtěla svižně opustit byt, abych se někde zklidnila, jenomže jsem ve dveřích do někoho vrazila. Bylo mi to v tu chvíli jedno, potřebovala jsem se uklidnit, takže jsem kolem toho někoho obtočila ruce a pevně se k němu přitiskla. Chtělo se mi vzlykat, chtělo se mi brečet, chtělo se mi řvát, ale jak jsem toho člověka objímala, přestávalo to a můj dech i srdce se zpomalovaly. Opravdu jsem se zklidnila. Nasála jsem vůni toho člověka a pak se odtáhla.
"Promiň, já-"
"Copak je?" přerušil mě starostlivě Chrisův hlas. Vzhlédla jsem do jeho ustaraných očí a zůstala do nich zírat. Měl nádherné oči, to jsem nemohla popřít ani kdybych chtěla. A taky mě hrozně fascinovalo, jak ho zajímalo, co mě trápí. Dodalo mi to zvláštní sílu.
"Děkuju, Chrisi," zašeptala jsem a usmála se na něj. Pak jsem se vrátila do kuchyně, kde na sebe všichni - zmatení mým úprkem - koukali.
"Okay. Co s tím chcete dělat?" řekla jsem pevně.
"Nejspíše budeme muset zase do hotelu," řekl Jay a ne zrovna hezky po mně koukl.
"Počkat," ozval se Richie. "A nedalo by se s tím něco udělat?" otočil se na mou mamku, pak na mně. A už to nebyl tak škaredý pohled, asi viděl, že mě to bolelo.
"Jako co?" opáčil Jay. "Nemůžeme se tu nacpat jak-"
"Nechci být od Verči tak daleko!" přerušil ho Richie prudce.
"Budeš ještě dál!" uzemnil ho Jay krutě.
Richie zatnul zuby. "Ne!"
"Kluci!" vmísila jsem se do toho. Všichni se na mě otočil, nejen Jay s Richem. "Richie. Kvůli tomuhle se s Jayem nehádej. Je to moje vina. Měla jsem o vás mamce říct. Je mi to líto."
"No, je pravda, že se na Verču zlobím, že mi něco takového neřekla," říkala mamka. "A já bych vás tu opravdu ráda ještě nechala. Jenomže tady je hrozně málo místa…"
"Nene, my se nebudem cpát a půjdeme zpátky do hotelu, jak bylo původně v plánu," konstatoval Jay nekompromisně.
"A nemohl bych tu zůstat aspoň já?" zeptal se Richie do ticha. Všichni mlčeli, koukali na Richieho. Ten se otočil na mě. "Pokud bys teda chtěla."
A teď zase všichni mlčeli, ale pro změnu koukali na mě.
"Já… chtěla." pípla jsem a koukla na mamku, pak na Jaye.
Richie se lehce usmál.
"Mně to vadit nebude," řekla mamka už příjemnějším tónem. Pak se otočila na mě a česky dodala: "Ale příště mi něco takového musíš říct."
"Žádné příště nebude," usmála jsem se.
"Vy spolu něco máte?" zeptala se mamka a kývla hlavou směrem k Richiemu.
Skousla jsem si ret. "Miluju ho,"
Mamka se usmála. "Řeknu ti, že když jsi mi toho Richieho ukazovala na plakátech, v časopisech a ve videjích, nečekala jsem, že později ho potkám tady doma,"
Nevěděla jsem, jak jinak zareagovat, než s přihlouplým úsměvem trhnout rameny.
"Jayi??" zeptal se Richie s nadějí v hlase.
"Tohle si vyřiď s Louem," řekl Jay a byl na odchodu.
"Ou jé, jdu na to," oznámil nám, věnoval mi sladký úsměv a taky odběhl. Mikel zmizel taky. A ostatní… nevím, byli všichni fuč. Byli jsme v kuchyni jen já, mamka a brácha.
Nadechla jsem se. Teď anebo nikdy. "Mami? Můžu se na něco zeptat?"
"Teď se mě chceš ptát jestli můžeš u nás doma ubytovat nějakou slavnou skupinu??"
"Néé, něco… podobného," polkla jsem.
"Jéžiš, co?"
"No… mohla… ehm, ehm… mohla bych s Richiem a klukama do Prahy a pak… do Německa?" vykoktala jsem namáhavě. Bála jsem se mamčiné reakce; moc jsem chtěla jet tam a být s Richiem, svou láskou největší.
Mamka chvíli neodpovídala, jen přemýšlela a měřila si mě pohledem. "A Us5 tě tam chtějí?"
Lhát či nelhát, to je oč tu běží. Ehm, radši už nelhát. Ale neříct celou pravdu, to není lhaní. "Richie mi to sám nabídnul…"
"Na jak dlouho?"
"Né, tak to nevím," přiznala jsem sklesle.
"A ten Richie… záleží mu na tobě doopravdy?"
Záleží?? Všechno, na co jsem si jen vzpomněla, naznačovalo tomu, že ano. Podvedla jsem ho s jedním z jeho nejlepších přátel, a on mi odpustil. I Chrisovi. Je to málo? Taky to není jediný důkaz jeho lásky. Ono je to jasné. "Záleží. Je to ten nejúžasnější kluk, jaký vůbec může být. Nevydržím to bez něj. Je hrozně hodnej. Je pro mě vším. Strašně moc ho miluju!"
Mamka na mě pochybovačně koukala. Ona řekne ne, říkala jsem si se strachem, ona řekne ne. Kdyby zaznělo ne, asi bych se rozbulela.
Po nekonečně dlouhé chvíli se mamka nadechla. "Tak jeď."
Nejdříve jsem myslela, že se mi to zdá. "Vážně??"
"Vážně, jeď," vesele se usmála. "Miluješ ho. Jde to vidět. I když obdivuju tvojí angličtinu,"
Vyskočila jsem, pověsila se jí kolem krku a líbla ji na tvář. "Děkuju, děkuju, děkujuuuuu!!!"
Richie přišel do kuchyně. "Och,"
Pustila jsem vysmátou mamku a vrhla se na objímání zářícího Richieho.
"Copak se stalo, že je tu tak veselo?" ptal se se smíchem.
"První ty," pobídla jsem ho. "Proč tak záříš?"
Jeho úsměv ještě znádherněl. "Lou souhlasí s tím, abych - po dobu pobytu v Ostravě - zůstal u vás,"
"To je skvělý!" zaječela jsem radostně.
"Jsi na řadě," zaculil se.
"Já…" skousla jsem si ret. "Můžu jet s vámi."
Richie vykulil oči a popadl mě za ramena. "Vážně?!"
Usmála jsem se.
"To je… to je… to je…" vrtěl hlavou. "Úžasný!" popadl mě do náruče a silně k sobě tiskl. Bylo to nádherný, jeho těsná blízkost a náruč a teplo… prostě Richie. Šťastný Richie.
"Nebudu tě muset opouštět! Budeš se mnou!" ječel nadšeně a nehodlal přestat. :)

Pomoc v nouzi - 8. Díl The End

27. srpna 2009 v 15:14 | KatuSH_Fiss |  Pomoc v nouzi
Jenže v ten okamžik se někdo prořítil kolem mě. Otočil toho kluka čelem k sobě a dal mu pěstí, tak silně, že ten kluk upadl. Všechno se to seběhlo hrozně rychle. Po tom, co jsem se vzpamatovala jsem zjistila, že mě doběhl Chris a nyní splnil to o čem mluvil, že by jim rád rozbil hubu.
,,vstávej," vyzval toho kluka zhostra, ,,tak vstávej doháje." Chytl ho a postavil ho na nohy, ale jen proto, aby ho zase mohl uhodit. ,,Chrisi," vyjekla jsem, neboť se útočník zase sesunul k zemi s výkřikem bolesti. Chris mě, ale nevnímal. Klekl si k tomu útočníkovi a zvedl mu hlavu, ,,To seš machr, když si na holku dovolíš, co? Jen s padesáti kamarády v zádech.

17.8. 2009 - 23.8. 2009

24. srpna 2009 v 15:16 | KatuSH_Fiss
Pondeli: 432
Utery: 406
Streda: 386
Ctvrtek: 385
Patek: 382
Sobota: 368
Nedele: 427

Celkem: 2786