Květen 2009

Vinc-Video (Fan Mail)

21. května 2009 v 15:01 | KatuSH |  Vincent-videos

zdroj:youtube.com

Otázky na Jaye

20. května 2009 v 19:00 | KatuSH
(Berlín - 18.5.09)

Kdy bude setkání fanclubu?
Jay: červen/červenec

Co je s novým členem?
Jay: Hledáme nového, ale jak bude vypadat vůbec nevíme, jak jsem řekl, stále hledáme.

Téma - Chris
Jay řekl, že Chris nyní vede normální život.

Proč písně "I've been there", "The One" a "Out of Time" nebyly na CD ATW?
Jay: Protože je naleznete na následujících CDčkách.

Řekl také, že mluvil s Rogerem Moorem a že dělají hudbu společně. Před jejich výletem do Ameriky navštívili Polsko. (Povídal to, protože tam byla fanynka z Polska) Je také pořád v kontaktu s Izzym, Richiem a Caycem. Jediná informace která je jistá je, že Izzy pořád otravuje doma až na smrt xD.
----------
zdroj:l-us5-l

Videa Jaye :)

20. května 2009 v 18:48 | KatuSH |  Videos

Berlin 18.5.2009



Osud nebo náhoda? - 65. Díl

19. května 2009 v 20:59 | LexiChris

Název dílu: Zkouška
Soundtrack: Adam Lambert -Aftermath

Byla noc. Temná, černočerná noc. Skrz tu tmu prosvištěl nějaký zelený flek. Nemám tušení, co to bylo. Měla jsem z té tmy klaustrofobický pocit. Bylo mi hrozně. Najednou se v té černotě zjevila dvě kruhovitá světla, stále se zvětšující, přibližující. Sžíral mě hrozně špatný pocit. Ve zlomku vteřiny černotu nahradila tmavě rudá barva. Krev; byla jsem si jistá, že to je krev. A z ničeho nic ten obraz vystřídala tvář člověka, kterého jsem tam opravdu čekala jako posledního.
Richie.

Kapitola 11.

19. května 2009 v 20:54 | LexiChris
11.Díl "Výhra nebo Prohra?"

Káťa(já):mám nemám?..oči mi tikaly mezi časem na mobilu (18:37) a dopisem-Káťa(já):musím tak jsem volala na to číslo chvilku to zvonilo ale pak to zvedla nějaká paní asi moje matka ….
---Paní(moje mamka):halo ..ano
---Káťa(já): "Dobrý den tady..tady Katka " klepal se mi hlas
---Paní (moje mamka),,:ahooj káťo tady tvoje matka " no nepovídej xDD
---Káťa(já):,,ano já..já.. vím ale nějak jsem se nedočetla v tom dopise jak se jmenujete teda jmenuješ
...mami"
---Mamka: ,,Jan Tomas" - to snad není možný to je
---Káťa(já):,,co co cože ?" něvěřila jsem vlastním učím
---Mamka (Jan):,,děje se něco"
---Káťa(já):,,ne ne teda vlastně ano říkala jsi že mám bratra "
---Mamka(jan):,,ohh ano jmenuje se "
---Káťa(jí):,,Vincent ..že ano "
---Mamka(jan):,,ano jak to víš ?? "
---Káťa(já): ,,já ..já..jsem v soutěži..s us5 "vykoktala jsem ze sebe
---Mamka(Jan): ,,Vážně tak to je super aspoň se s Vincentem znáš "
---Káťa(já),,:to ano ví vůbec o mě ?že má sestru ...ještě k tomu mě ?"
---Mamka(Jan):,,tet jsem mu to říkala a .."
---Káťa(já):,,říkala jste mu že to jsem já ?"
---Mamka(Jan):,,tam jsem se ještě nedostala zatím to vstřebává ."
---Káťa(já):,,aha tak to jo a mami chtěla bych se s tebou sejít "
---Mamka(jan): ale jistě co třeba zítra v kavárně v _____ulici "
---Káťa(já):to zní dobře , ale má to háček "
---Mamka(Jan):a jaký?... nechápala"
---Káťa(já):já jsem v nemocnici "
---Mamka (Jan):co ..co proč a co se ti stalo jsi v pořádku??" chrlila na mě otázky
---Káťa(já):ano jsem v pořádku teda až na to že pořád omdlévám tak je to dobrý ale už můžu chodit xDD
---Mamka(Jan) tak tě příjdu navštívit a v jaký jsi nemocnici ?-
-Káťa(já):v (tet jsem jí tak říkala název-ulici -pokoj atd..)
--Mamka(jan):dobře mám to tak zítra přijedu kolem dejme tomu kolem 1 hodiny ? navrhla
--Káťa(já):ano to by bylo dobrý tak já už musím mami ahoj..
--Mamka(Jan):dobře tak se měj hezky pa ….položila jsem mobil na stůl a usnula
když se vzbudím je asi kolem 9 ráno tak cítím na mě něčí pohled otočím se a tam VINCENT!! ..
---Káťa(já):,,Vincente ...co tu děláš ?."
---Vinnie :,,,chtěl jsem si promluvit"a je to tu
---:Káťa(já):,,už to víš ..?" vzdychla jsem
---Vincent: ,,jo vim to …"ach jo jak to tet mezi námi bude ? Přijme mě jako sestru? Nebo mě bude nenávidět ??byly moje myšlenky
---Káťa(já):,,a ..a ." bála jsem se zeptat
---Vincent.:,,a copak .." byl tak klidný to jsem mu záviděla -
--- Káťa(já):,,a.. jak.."nemohla jsem to ze sebe dostat
---Vincent: ,,sem rád že mám sestru " a objal mě byla jsem v šoku že to vzal tak dobře
--- Káťa(já): ,,děkuju .. " Vinnie se odtáhnnul
---Vinnie : "za co mi děkuješ ? "
--- Káťa(já):,,že si to vzal tak dobře .."
---Vinnie :,, to je samozřejmí si moje mladší setra co sis myslela ? " jak ví že jsem mladší ??co když ne?
-- Káťa(já): ,,no měla jsem hodně myšlenek jak kladných tak záporných ale mile jsi mě překvapil :)
---Vinnie :,, to jsem rád ":))
---Káťa(já) :,,jak vůbec víš že jsem mladší než ty ? Třeba jsem straší "
---Vinnie:,,no já ti newim "
---Káťa(já):teď si mě uraziljá jsem náhodou starší než ty takže mě budeš muset poslouchat ha xDD"
---Vinnie :,,fakt?" Koukal na mě nedůvěřivě
---Káťa(já) :,,jo fakt co tak na mě koukáš ?" vypadalo to že jsme bratr a sestra od malička a né přez noc xD
---Vinnie:,, kdy ses narodila?"
---Káťa(já) : "no 15.5.1993 takže sem starší :D "
---Vinnie:,, hej "
---Káťa(já) :,,no co :D "
no a tak jsme si s vinnie povídáme o všem možným o sobě , zážitcích ,příhody z dětství a i o us5. No tak jsme si povídali dokud ho sestra nevihodila že musím odpočívat a dala mi ten nemocniční "jídlo" no tak jsem to nějak snědla koukla na mobil
---Káťa(já): ,,ach jo je půl 1"byla jsem hodně nervozní z mojí biologické matky
ta půl hodina se táhla připadalo mi to věky pořád jsem přemýšlela a přemýšlela čím víc se to táhlo tím víc jsem byla nervoznější když jsem tohoticha začínala mít dost zrovna někdo zaťukal ….



Naše Prvé Letné Lásky 33.díl

19. května 2009 v 20:53 | Barisek |  Naše Prvé Letné Lásky
Povedal Richie.
Doda Sa Začala Rýchlo Ospravedlňovať A Utierať Chrisa Od Tej Malinovky Zatiaľ Čo Sme Sa Ešte Smiali. Jay Sa Zozadu Priblížil K Chrisovi Chytil Ho A Hodil Ho Do Bazénu Len To Tak Šplechlo A Na Zaver Dodal Poznámku Adresujúcu Dode.

Naše Prvé Letné Lásky 32.díl

19. května 2009 v 20:52 | Barisek |  Naše Prvé Letné Lásky
Keď Dopadli Do Vody To Bola Taká Prívalová Vlna, Že Nás Všetkých Ostriekala Veľmi Veľká Vlna Sviežosti. Viete Si Predstaviť Tie Kyslé Tváre Však? Keď Sa Nikushka S Richiem Vynorili Spod Tej Vody Držiac Sa Za Ruky A Uvideli Tie Naše Kyslé Ksichty Tak Sa Dali Do Smiechu Tak, Že Sa Ozýval Po Celej Miestnosti. My Sme Len Na To Čakali, Na Ich Vynorenie, Aby Sme Im Mohli Frsnuť Tiež Takú Malú Spŕšku Do Tváre.
"AAAA..." Zjojkla Nikushka. "Vám Už Na Čisto Šibe?"

Naše Prvé Letné Lásky 31.díl

19. května 2009 v 20:51 | Barisek |  Naše Prvé Letné Lásky
A Tak Sa Aj Stalo. Každý Poslúchol Generála Chrisa Takže Vo Vinnieho A Sashinej Izbe Nikto Nebol Iba Tí Dvaja. Ja Som Si Dala Jednu Medzi Oči, Aby Som Sa Už Konečne Prebrala, Potom Som Šla K Skrini A Hrabala Som Sa V Nej Až Kým Som Nenašla Svoje Plavky Ktoré Boli Úplne Na Dne Mojej Tašky. Potom Som Aj S Tými Vecami V Ruke Chcela Isť Von Z Izby.... Ale Vinnie Si Otvoril Ústa.
"Kde Ideš S Tými Vecami?"


Osud nebo Náhody? - 64. Díl

19. května 2009 v 17:39 | LexiChris

Název dílu: Nalezenec
Soundtrack: Simple Plan - Save you

Kdybych začala utíkat, musela bych proběhnout mezi těma dvěma. Polkla jsem a pustila se do běhu. Jestli jsem si myslela, že se mi podaří jim jen tak utéci, asi jsem naivní.
Ten vyšší mě chytil. Jeho dotek mi přišel hrozně nechutný a slizký, asi ani nevím proč. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to.
"Nechte mě!" vydralo se mi z krku i přes vzniklý knedlík strachu.
"Hej, brácha, slyšels to? Prej 'nechte mě!'" vykřikl výsměšně ten, co mě držel. "Vole, vona ale dokáže pobavit, haha!"
Na osvětlené ulici jsem zahlédla někoho projít. To mi nějakým způsobem dokázalo odstranit nemohoucnost křičet. Začala jsem pištět a řvát o pomoc, jak jen jsem mohla.
"Ku*va, zacpi jí tu držku, eště sem někdo přileze!" vyjekl vyděšeně ten druhý.
Ten vyšší už se mi chystal přitisknout svou špinavou ruku mně na obličej, já jsem ale ucítila nějaký sebezáchovný pud a kopla jsem ho do rozkroku. Rom zasyčel bolestí, pustil mě a chytil se za ono místo, pak se skácel do kolen.
"Ty pi*o," zavrčel ten druhý Rom, napůl údivně a napůl naštvaně. Pak mě chytil zezadu za pas a táhl někde do hloubi té slepé uličky. Nepřestávala jsem vřeštět, kroutila jsem se a snažila se těm jeho prackám vytrhnout, ale marně.
Najednou jsem viděla, jak z té osvětlené ulice sem někdo vběhl a utíkal přímo sem. Můj strach se znásobil; to jsou další posily pro ty Romy! zděsila jsem se.
Ten vyšší, kterého jsem kopla, vstal a postavil se do cesty tomu právě přibíhajícímu. "Vypadni!" zasyčel.
"Sorry, ale absolutně ti nerozumím," řekl - anglicky! - ten 'nově příchozí' a vrazil Romovi, až se zapotácel. Pak ten kluk přiběhl k nám. V té tmě jsem nepoznala, kdo to je, avšak když mluvil anglicky…
Rom, který mě držel, odskočil a odněkud vytáhl menší nůž, který se i v té tmě zatřpytil. Zatajila jsem dech. Pak jsem si uvědomila, že už mě vlastně nikdo nedrží, tak jsem popoběhla a schovala se za toho mého zachránce.
"Ták, a co teď? Teďkonc zavoláte cajty, bo co?" vyjel Rom s nožem v ruce.
"Jak jsem řekl - nerozumím jediné slovo," řekl ten, za kterého jsem se schovávala. Pak vykročil k Romovi. Ten sekl nožem, vzduchem se zalesklo ostří. Ten kluk, co mě zachránil, však nějak chytře uskočil a vrazil do Romovy ruky tak, že mu nůž vyletěl z ruky. Hodil po nás vyděšeným pohledem, posbíral ze země svého kámoše a utekli. 'Zachránce' mě lehce popadl za ruku a vyvedl z té temné uličky na světlo. Tam jsem konečně poznala, kdo mě to zachránil…
"C-cože?! Chrisi?" vyjekla jsem překvapeně.
"Jsi v pořádku?" kouknul na mě.
Vydrala jsem ze sebe na odpověď jen vzdech. "A-ah…! Co tady děláš?"
Chris zvedl obočí. "Tak člověk tu zachraňuje a tohle má být vděk…" postěžoval si.
"Ne, promiň, hrozně ti děkuju!" skočila jsem mu kolem krku. Uvědomila jsem si, že kdyby se tam nezjevil, asi by mě znásilnili. Začaly mi téct slzy. "Jéžiš, Chrisi, jsem ti tak vděčná, kdybys nepřišel, tak…" objímala jsem ho. "Chrisi…"
Cítila jsem, jak Chris opětuje stisk. No jo, ten aby toho nevyužil. Ovšem, mně to nevadilo. Momentálně jsem mu byla hrozně vděčná. Pomohl mi. A navíc jsem se v jeho náruči cítila bezpečněji.
Poodstoupila jsem od něj. "Jak jsi se tady vlastně ocitl?"
"No… jak mi Jay říkal, že sem jdete, nechtěl jsem. Ale když jsem tam zůstal doma sám… a to ticho všude… tak jsem změnil názor a vypravil se sem. A pak jsem slyšel z tý postranní uličky křik. Co tě to vlastně napadlo, uprostřed noci uprostřed Ostravy chodit do temných uliček?!"
Polkla jsem. "Já jsem… se urazila na Jaye. A tak jsem tam zalezla a… ti dva tam přišli." Ten konec jsem pronesla mezi vzlyky; možná mi právě začalo docházet, jaké jsem měla štěstí, že se tu objevil Chris.
"Už je to dobrý," řekl konejšivě a opět mě objal.
"Já vím… díky tobě. Děkuju ti." Zamumlala jsem.
"Ach jo. Kdyby Richie neodešel do toho hotelu, nemuselo ti nic takového hrozit. On si tě vůbec neváží…" říkal tiše Chris, soudila jsem, že spíš pro sebe, ale já ho slyšela.
Lehce jsem ho odstrčila a poslala mu zamračený pohled.
V omluvném gestu rozhodil rukama. "Promiň, jako bych nic neřek."
Vzdychla jsem. Zachránil mě; nemohla jsem se na něj zlobit.
"Nechceš jet domů?" zeptal se.
Zamyslela jsem se. Opravdu jsem neměla náladu na návrat do klubu. "Ty se chceš vrátit, když jsi zrovna přijel?"
"Mně se stejně moc nechtělo jet sem," trhl Chris rameny.
"Počkej - ty jsi tu autem?" rozhlédla jsem se.
Chris přikývl. "Je za rohem,"
Vzdychla jsem. "Ách, to je luxus. Tak jo," usmála jsem se.
"Luxus?" rozesmál se Chris.
"No, kdybys měl uprostřed noci jet MHD Ostravou, tak oproti tomu to luxus rozhodně je."
"To fakt zkoušet nechci," řekl Chris a zamířili jsme k jeho Fordu Focusu s křiklavě zelenou barvou, co údajně stál za rokem. Pak jsem se zarazila.
"Možná bych to měla říct / napsat Jayovi, nebo někomu jinému, aby se nedivili…" řekla jsem.
Chris se zamyslel. Já také; nemám kredit. Od Chrise napsat by nebyl nejlepší nápad; Jay je na Chrise naštvaný. Takže nezbývá než tam jít.
Vrátili jsme se tedy s Chrisem ke klubu. Chris slíbil, že počká venku, tak jsem vpadla dovnitř. Hned na první pohled jsem zahlédla Renču. Rozběhla jsem se k ní a zastavila ji.
"Renát!"
"Verčo?" překvapeně se otočila.
"Jo! Prosím tě, můžeš něco vyřídit Jayovi?" řekla jsem to na rovinu.
Renča zvedla obočí. "Jasně, ale první; to, co řekl, byla pravda? Ty jsi vážně podvedla Richieho s Chrisem?"
Vzdychla jsem. "Jo, ale teď to, prosím, neřeš! Řekla by Jayovi, že jsem jela domů? Ať se tu nikdo nediví, kam jsem zmizela…"
"No jo, ale-" chtěla něco dodat Renča, já ji však přerušila.
"Už musím, promiň! Hlavně… mu to řekni a hlavně se pak vraťte domů zdraví! Ahoj," řekla jsem, nečekala na odpověď a vyběhla z klubu.
"To bylo rychlý," zhodnotil to Chris.
"Jo, já vím. Jdeme?"
"Jistě," řekl a opět jsme vyšli k jeho autu.
"Hele, Chrisi… proč ses sem vydal?" zeptala jsem se.
Chris po mně střelil nechápavým pohledem. "Vždyť už jsem ti to říkal. To ticho tam-"
"Jasně, jasně, ale mohl jsi jít přece spát, ne?" koukla jsem na mobil. "Vždyť je skoro dvanáct,"
Chris odvrátil pohled. "Nemohl jsem spát,"
"A teď už budeš moct, nebo co?" byla jsem zmatená.
"Nevím," přiznal.
"No, Chrisi, já jen že - áááu!" nedokončila jsem větu a rozplácla se na zemi. V té tmě jsem nějak zakopla o popelnici - sakra, kdo to tam mohl jen dát?! - která se převrhla a vyvrátila na mě svůj, ne zrovna chutný, obsah. Chris se mohl potrhat smíchy.
Vyhrabala jsem se zpod těch odpadků. "Jsem v pořádku!" ohlásila jsem.
"Nikdo se neptal," prohlásil vysmátej Chris.
Odfrkla jsem si. Pak jsem zapištěla a vylítla na nohy. "Tam se něco hýbe!"
Chris se dál řehtal. "To budou jen krysy."
Vyvalila jsem oči. Ne že bych měla nějaký panický strach z myší, sama jsem měla nesčetněkrát myšky a potkany, ale rozhodně zdravé a domácí, nepřenášející mor a tak dál…
O pár vteřin později se nadzvedl jeden obal od něčeho a na nás vykoukly dvě vyděšené, černé očka.
"Proboha!" vydechla jsem a vrhla se k té kupě odpadků, kde jsem se začala přehrabovat. Po chvilce jsem to stvořeníčko vytáhla ven. Byl to malý psík. Opravdu pes! I když to vypadalo jako slepený, smradlavý chuchvalec chlupů…
"To asi nebude krysa," řekl Chris. "I když to do ní nemá daleko…"
"Ale kuš!" sjela jsem Chrise. "Podívej, vždyť se, chudáček, úplně třese! Toho tu prostě nemůžu nechat."
"Hmmm," zamručel jen Chris. Pak jsme přišli k jeho autu. Já si sedla s tím psíkem dozadu.
"Víš co?" řekl Chris, když jsme jeli noční Ostravou domů. "Pojmenuj ho Dirt."
"Špína?" vyjekla jsem. "Dirt? Proč, proboha, Dirt?"
"Protože smrdí jako hovno," zkonstatoval Chris. "Počkej - v té popelnici jste vlastně byli oba; takže to nesmrdí jen on?"
"Jsi sprostej," opáčila jsem. "Ne, budu mu říkat Clean." Teda, jak se to vezme - moc dlouho mu tak asi říkat nebudu, protože nepřipadá v úvahu, že bych si jej nechala.
Viděla jsem ve zpětném zrcátku, jak se Chris ušklíbl. "Nepřipadá mi, že by byl zrovna čistej,"
"Ale bude, viď, Cleane?" čichla jsem k němu. Pak se mi obličej zkřivil odporem. Ten ale smrděl! "Fuj, budeš Dirt."
Chris se rozesmál.
Dirt byl velikosti asi jako šeltie. Měl rozcuchanou plavou srst. Jedno ouško mu viselo do prostoru a druhé bylo vzpřímené. A ty jeho roztomilé, oříškové, avšak vyděšené očíčka…! Co se plemen týče, typovala bych ho na křížence té šeltie, pak možná parson russel teriéra a možná ještě něčeho… šlo to těžko poznat. Byl hrozně zřízenej. Místy neměl vůbec srst, sem tam menší krvavá ranka, třásl se… a jak jsem si všimla, měl zvláštní kruh podél krku. Odhrnula jsem srst a spatřila něco dost ošklivého.
"Jej," zamumlala jsem.
"Co se děje?" ptal se Chris od volantu.
"Ten pes má v kůži zařezanej rezivej řetěz, že skoro ani nejde vidět," popsala jsem tu hnisavou ránu. Lehce jsem se dotkla toho místa a Dirt se v tu chvíli otočil a cvakl po mně zuby. Lekla jsem se.
"Klid, Dirtí," konejšila jsem ho. "Já vím, že to bolí,"
Celkem se uklidnil.
"Jak může mít v kůži řetěz?" zeptal se nechápavě Chris.
"No… asi byl hodně dlouho přivázaný. Pak asi utekl - stále s řetězem v krku, který začal rezivět a zařezávat se mu do krku… má to dost hluboko, musí to bolet jak sviňa," pohladila jsem psíka po hlavě. Dirt sebou vyděšeně trhl. Když zjistil, že mu nic nehrozí, dokonce se na mou hladící ruku přitiskl.
Dojeli jsme domů. Tam jsem Dirta opatrně okoupala. "Možná bychom ho měli vzít k veterináři." Zhodnotila jsem situaci.
"Je půlnoc," připomněl mi Chris.
"No a? Mám v mobilu číslo na veterináře." Řekla jsem a vytahovala mobil.
"Jak to?" nechápal Chris.
"Kvůli Abby. Kdyby se náhodou tehdy někdy něco stalo a tak,"
"Kvůli komu?"
Mávla jsem rukou. To je fuk……………. Kruci! Já nemám kredit!"
Chris se zasmál. "Tak mi to číslo nadiktuj."
Tak jsem mu to nadiktovala. Toho veterináře jsme telefonátem vzbudili, ale slíbil, že do půl hodiny přijede. Prý dokonce uměl anglicky, říkal Chris.
"Víš co? Já to vyřídím, ty můžeš jít spát…" nabídl mně Chris.
"Jak to?"
"Jak jak to?"
"No já nevím, proč bych měla jít spát?" ptala jsem se.
"Vypadáš hrozně unaveně. A mi se spát nechce," trhl Chris rameny.
"Ale…" nechtěla jsem ho v tom nechat.
"No tak, já se o Dirta postarám, běž spát… Dnes jsi toho asi zažila dost." Usmál se.
"Ach… děkuju," vtiskla jsem mu lehnou pusu na tvář. Pak jsem se krátce okoupala a opravdu si šla lehnout..

autor: Verča