Květen 2009

Návštěvnost za minulý týden 18.5. 2009 - 24.5.

25. května 2009 v 14:29 | KatuSH
Pondeli: 461 :(
Utery: 483
Streda: 492
Ctvrtek: 438
Patek: 451 :(
Sobota: 510
Nedele: 562
Celkem: 3397

Naše Prvé Letné Lasky- 34 Čast

24. května 2009 v 13:01 | KatuSH |  Naše Prvé Letné Lásky

Zišli Sme Dole Do Haly A Zabočili Do Prava. Boli Tam Dvere Do Ktorých Prvý Vchádzal Izzy S Tým Jeho Pohoďáckym Coolovým Krokom. Všetci Ľudia Boli Krásne Oblečení. A My.... Aha Nijaká Parta Starých Hipisáckych Vyhulencov, Ktorým Už Došla Tráva. Taký Ten Pohodácky Vymletý Vyraz V Tvári Veď To Poznáte. Vošli Sme Do Chodby Ktorá Viedla K Tomu Domácemu Kinu Keď Sa To Tak Dá Nazvať.

New Design :)

23. května 2009 v 18:39 | KatuSH
Čauky :)
Jen jsem vám chtěla říct že máme new design ;D
Je od KatushQy.US5...děkuju moc

-KatuSH

Great Weekend !!

23. května 2009 v 14:02 | KatuSH |  Vincent-videos

zdroj:youtube.com

Kapitola 13.

22. května 2009 v 22:49 | LexiChris
13.Díl "Výhra nebo Prohra?"

Ráno se vzbudím (teda nevim jestli bylo ráno) a hned ..přemýšlím co udělám ...udělám to - neudělámto-... pak se vzpamatuju ..Však ty trubko chris k tobě nic necítí tak co řešíš ...hm pravda tak jsem to už neřešila i když jsem věděla že k němu něco cítím ale potlačovala jsem to
o týden později
za ten týden mě každý den navštěvoval chris byla jsem mooc ráda že si na mě udělal čas jinak ostatní za mnou nepřišli nikdo ani vinnie ani moje "matka" ani miki prostě nikdo ani mi nenapsala a to mě mrzelo ale byla jsem ráda že sem chodil chris hodně mi pomáhal …... jednou byl to den jako každej jinej .. dnes měl přijít chris byla jsem mu hrozně vděčná ..už se z nás stali nejlepší kamarádi jak sem často chodil :)) můj stav se zlepšil a za 2 dny by mě měli pustli měla jsem radost ale nemohla jsem v soutěži pokračovat příkaz lékařů to mě mrzelo ale mohla jsem pomáhat klukům a někdy holkám ...no tak dnes sem byla opět opřená o zeď a byla na notebooku chris měl přijít později tak jsem se i nudila njn ..když najednou do pokoje vešla pokoje sestřička byla velice smutná což mě děsilo
--Káťa(já) :"stalo se něco ?"odložila jsem notebook na stůl
--sestra:"ano stalo" položila nějakou obálku na stůl a pokračovala
--sestra "no víte vaše matka..."a sakra co sní je co s ní je ?!????
--Káťa(já) :"ano "řekla jsem se strachem v hlase
--sestra:"vaše matka umřela !"
--Káťa(já) :CO...co...cože ..."začala jsem brečet sestřička odešla a nechala mě tam .což nechápu no nic .začala jsem brečet ...slzy tekly jedna za druhou ale mě to nevadí ...byla jsem schoulená do klubíčka na posteli brečela …...........po chvilce přišel chris když mě viděl hned přispěchal ke mně
--Chris: "Katrin co se stalo " ptal se starostlivě
--Káťa(já):" moje...moje ..ma..maminka...je ..je ..mr"chris pochopil .. třásla jsem se jak ratlík chris mě objal moc mi pomáhá :)
--Chris: "Katrin ..."vzdychle nevěděl co říct věděl že to nebude dobrý mamka se nedá nahradit tak mě jen hladil po vlasech to mě uklidňovalo a on to dobře věděl
--Ká'ťa(já):"proč?chris proč zrovna ona ? Proč ?"brečela jsem
--Chris:" to já nevím ...šš.. katrin musíš se uklidnit hrozně se třeseš "
--Káťa(já): já nevím ci budu teď dělat vždyt .." vzpoměla jsem si že mám biologickou matku a jediná možnost je k ní se nastěhovat
--Chris: "vždyť co ?" už jsem se uklidnila
--Káťa(já) :" ne ne ne já nechci !já nechci k ní nechci! "stále jsem brečela ale už jsem se netřásla
--Chris : "ke komu ?"pustil mě a koukal mi do očí
--Káťa(já) : "no ...víš ..já ..chrisi já nem jestli ti to můžu říct "..udělal na mě psí oči ...." no ale nesmíš to říct nikomu jasný "
--Chris: "neboj nikomu mě můžeš věřit "přesvěčoval mě
--Káťa(já) : "tak dobře já jsem adoptovaná "
--Chris : "fakt wou no dobrý a ."
--Káťa(já) :"počkej to není všechno ..já znám mojí biologickou matku a mám dokonce bratra "
--Chris :" tak se "
--Káťa(já) :počkej to ještě není všechno můj bratr je .. je Vincent " sklopila jsem hlavu chris úplně zmatený přebírá moje slova když se vzpamatoval koukla jsem na něj
--Chris:"a vlastně se k ní "
--Káťa(já) :"budu muset nastěhovat a to já popravdě nechci cšem jsem ukradená "
--Chris :ale nejsi mě ne
--Káťa(já) :"ano tobě ne a jsem ti za to moc vděčná ale jak vidíš nikdo krom tebe se o mě nezajímá mamka - vinnie - miki nikdo krom tebe ty si jedinej komu na mě záleží "a obejmula jsem ho ..chris se po chvilce se ode mě kousek odtáhl a koukal mi do očí jeho oči mě hypnotizovali nemohla jsem uhnout a ani nechtěla pak se začal přibližovat a já jsem cítila jak se mi zrychlil tep.. chris se jemně otřel svými rty a ty mé a pak jsme se Políbily!! bylo to krásný .chtěla jsem aby tahle chvíle neskončila pak jsme se od sebe odtáhly .. chris mě chytil za ruce a
--Chris:" víš katrin vím že se neznáme dlouho ale přijdeš mi jako milá holka a.. nechtěla by si se mnou chodit ?"
--Káťa(já) :"ano chtěla " a políbily jsme se polibky jsme si oplácely ale trochu se to zvrtlo a začaly jsme se líbat bylo krásný -dlouhý-něžný než nás vyrušil chrisovo mobil kouknu a volal Jay to bude něco říkal si v duchu
--Chris.:no jayi ...no kde bych asi byl...jo...to sem neřekl....jo za chvíli tam budu ..čau
--Káťa(já) :"copak ?"
--Chris : "ale jay mě schání a prej když nepřijdu tak mě zabije"
--Káťa(já) :"chrisi ...myslím že by bylo lepší náš vztah tajit "
--Chris : dobře taky si myslím ale jednou to praskne
--Káťa(já) :"to vím zak už běž nebo tě roztrhaj "políbili jsme se a už chris pádil
když si všimnu tý obálky na stole vezmu jí a pomalu rozbalí a začnu číst



3 fotečky :)

22. května 2009 v 22:38 | KatuSH |  Photos
imagebam.comimagebam.comimagebam.com

zdroj:lovely-vincetomas-us5

My Response..!

22. května 2009 v 22:32 | KatuSH

zdroj:youtube.com

Vinc-Interview Final.

22. května 2009 v 22:22 | KatuSH

zdroj:youtube.com

Kapitola 12.

21. května 2009 v 20:51 | LexiChris
12.Díl "Výhra nebo Prohra?"

KLEP ..KLEP slyším
--Káta(já):"dále … "jsem stále víc nervóznější když v tom do pokoje vstoupí ..
--Mamka(Jan):"Ahoj dceruško" .. dělá jakoby mě měla celou tu dobu no radši to tak nechám
--Káťa(já):"ahoj... "to už ke mně došla a obejmula když jí najednou zvonil mobil
--Mamka(Jan) : "Promiň ".a zvedla ho
--Mamka(Jan): "Ano ...hm...vždyť … ale...tak ne ...jo ...už jdu.. "
--Mamka(Jan) :" promň už musím jít měj se.".. a už zabouchla dveře a byla fuč
--Káta(já):"hm úžasně dlouhej rozhovor :D "..musela jsem se pousmát
--Káta(já): "ach jo kolik je hm 2 hodiny a 5 mnut co já jen budu dělat …"
KLEP ..KLEP ..dveře se otevřou a do pokoje vejde Chris
--Chris: "můžu dál ?"
--Káta(já): "jasně pojď "...tak chris zavřel dveře a přicupital k mojí posteli a ochotně si sednu xD
--Káta(já): "ahoj chris co tu vůbec děláš :))"
--Chris : "vím že se skoro neznáme ale holky mi o tobě vyprávěly tak jsem tu holku chtěl poznat" ..jééé to krásný :)
--Káta(já): "holky? "..řeknu se udiveně když o mě skoro nic nevědí pak mi to docvakne MIKI
--Chris :"no spíš miki "
--Káta(já): "já to tušila :D"
no tak jsme si povídala každej o sobě něco řekl ale já jsem převážně mluvila o Čechách než o mojí rodině
--Chris: "a co tvoje rodina ? "..touhle otázkou mě zaskočil
--Káta(já):"no můj táta odešel když jsem byla malá tak jsi na něm moc nepamatuju takže jsem vyrůstala bez táty ale nevadilo mi to stačila mi mamka mám jí ..."v půlce věty se my zlomil hlas a začala jsem brečet chris mě jako praví kamarád obejmul a utišoval
--Chris: "Katrin to jsem nechtěl šš to bude dobrý "...utěšoval mě cítila jsem každý jeho dotyk - jeho vůni - jeho krásnej hlas STOP!! na co to myslím ?!
--Káta(já):"no víš moje mamka měla ....měla infarkt a ..já newím .. jak to s ní vypadá ..nechtěj mi to ..říct...".řekla jsem mezi vzlyky (ještě stále v obětí :)) )
--Chris:"to bude dobrý uvidíš .. "
--Káta(já): "snad bude .." chris kouknu na můj notebook kde mám hodiny ups byly půl 6
--Chris: "katrin promiň já už budu muset jít kluci mě zabijou "
--Káta(já): "to jim nedovolím :DD "
chris se tak krásně usmál jéé ne STOP ! Přestaň
--Chris: "zvládneš to tu "jeho stisk povolil néé:´(
--Káta(já): "snad jo přijdeš zítra ? Krásně se s tebou povídá "
--Chris :"neboj příjdu věř mi " a položil mě do postele jak ohledochotné
--Káta(já):"věřím ti chrisi věřím ti :)"
--Chris: ahoj
--Káta(já):pa
á už byl pryč ..njn když jsem jen tak ležela v posteli uvědomila jsem si že ke chrisovi cítím něco víc NE STOP ! Nesmíš kvůli miki nesmíš ji krást štěstí.. křičel jeden hlas v mí hlavě ale druhý říkal
---hm a co tvoje štěstí ?no ona ti tvoje štěstí brát může copak nemůžeš být taky šťastná ?
.---první hlas: ale miki by ti to nikdy neudělala jste jako sestry na to nezapomínej
-druhej hlas :pche možná jste jako sestry ale vždyť si jí neřekla ani že máš bratra a ještě k tomu vincenta !!a měla bys si jít za svím štěstí miki to pochopí
UDĚLEJ TO - NEDĚLEJ TO - UDĚLEJ TO -NEDĚLEJ TO a takhle se my ty hlasy hádaly v hlavě až jsem únavou usnula...



Osud nebo náhoda? - 66. Díl

21. května 2009 v 18:55 | LexiChris

Název dílu: Návrat štěstí
Soundtrack: Westlife - I´m already there

Byla jsem v šoku. Ten Chris si snad nikdy nedá pokoj! Ale bylo to zvláštní. Ty rty byly jiné. Takové… měly takovou sladší chuť. Ovšem i přes nejistotu jsem zatlačila rukama na hruď toho člověka, aby přestal.
Ale on nepřestal. Přitiskl se na mě ještě víc a jeho polibky byly stále dychtivější. A přesto… nádherné. Ano, nádherné.
Sebrala jsem veškerou svou sílu a odstrčila ho. Když jsem na něj zaostřila zrak, oči se mi zalily slzami. Nevím, jestli slzami smutku, provinění, dojetí nebo štěstí. Skoro jsem přestala dýchat, jak jsem tomu nemohla uvěřit.
Přede mnou stál Richie. Upíral na mě pohled, ve kterém byla zřetelně vidět bolest. Bolest a smutek.
Po zdi jsem se svezla na studenou kachličkovou zem. Já jsem se zbláznila. Tak moc se mi stýskalo po Richiem, že jsem začala mít vidiny. A dokonce jsem cítila jeho polibky. Ale bylo to tak skutečné, na halucinace! Asi bych měla navštívit psychiatra…
Richie si ke mně dřepl a své hřejivé dlaně mi přitiskl na tváře, mokré pláčem. "Já jsem to bez tebe nemohl vydržet." Zašeptal.
Jeho hlas! Ten nádherný, sametový hlas! Byla to pro mě rajská hudba.
To nebyla vidina. Richie se vrátil. Je tady. Richie je zpět!
"Promiň mi to," pokračoval.
Zvedla jsem k němu zamlžený pohled. Konečně jsem zase mohla spatřit ty nebeské očíčka. "Já ti nemám co promíjet." Zaskřehotala jsem ubrečeně. "To já, Richie… Já jsem… Bože můj, ty jsi se vrátil!" vyskočila jsem a pověsila se mu kolem krku.
Políbil mě znovu, tentokrát jen tak lehce a něžně. A tentokrát jsem ten polibek opětovala. Pak se odtáhl.
"Promiň mi, že jsem tě nechal takhle trpět. Už jenom pro mě samotnýho to bylo hrozné. Já… to bez tebe prostě nezvlád. Miluju tě." A znovu se na mě přisál svými neuvěřitelně hebkými rty.
Nevím, jak dlouho jsme tam tak na té studené zemi seděli, ale mně to připadalo jako věčnost, jako nádherná věčnost. I když to asi byla jen chvilička.
"Jak to, že jsi tady?" zašeptala jsem. Nemusela jsem mluvit hlasitěji, protože jsme byli na sebe tak přitisklí, že to nebylo nutné. Stačilo šeptat.
"Nemohl jsem to bez tebe vydržet." Zopakoval.
Povzdychla jsem si. "Nemohla jsem spát, když jsi tam nebyl,"
"Já taky ne."
"Vrátíš se domů?"
"Ano," usmál se. Bože můj, to je snad sen. Tolik mi chyběl ten jeho hlas a úsměv, při kterém se Richie vždy rozzářil jako sluníčko. Jako teď.
Proč jsme se ale chovali, jako bychom se neviděli půl roku, když jsme se ve skutečnosti neviděli pouhý čtyři dny? Možná… možná proto, že pro nás dva to bylo jako půl roku.
"Jak jsi se dozvěděl, že jsme tady?" zeptala jsem se, když jsme se oba začali zvedat z té ledové země.
"Každý den jsem si volal s Jayem." Řekl klidně Richie.
Já se ale zarazila. Neřekl mi totiž náhodou Jay v klubu na otázku: 'Nevíš něco nového o Richiem?' něco takového: 'Nevím, neozval se mi…'? To bylo od Jaye pěkně hnusný. Budu se ho muset později zeptat, proč mi to neřekl. "Aha," hlesla jsem. "A… ty už se nezlobíš?"
Richie mě vzal za ruku a naše prsty se propletly. "Na tebe ne."
"Na… Chrise?" hádala jsem opatrně, i když odpověď jsem samozřejmě znala.
Richieho stisk lehce zkřečovitěl. "A neměl bych snad? Co ho to vůbec napadlo, takhle tě vydírat?! Byl to jeden z mých nejlepších přátel. Nechápu, jak mi to mohl udělat… jak to tobě mohl udělat… prostě, nám udělat." Richie vzdychl a zavrtěl hlavou.
"Byl zoufalý," vylezlo ze mě nekontrolovatelně. Co to proboha dělám? Jak to, že se ho najednou zastávám? Že odporuju Richiemu když poslední co chci, je se s ním teď pohádat? Teď, když je zpět…
"Ty ho obhajuješ?" zeptal se šokovaně Richie a upřel na mě svůj ledově modrý pohled.
"Možná. Ať se stalo, co se stalo, mám ho ráda." Co tu krucinál kecám za sračky?! Možná, že to co plácám, je pravda, ale taková pravda, kterou bych tu Richiemu asi neměla teď vyprávět…
Richie přimhouřil oči.
A je to tady. Rychle to napravit. "Ale tebe miluju," dodala jsem rychle. "Ale dívej," nadechla jsem se. "Co by jsi dělal ty, kdybys byl beznadějně zamilovaný?" Tím jsem nechtěla říct, že já bych byla nenahraditelná, to vůbec ne. Vlastně jsem Chrise (a i Richieho) nechápala, proč se zamiloval(i) právě do mě.
"Rozhodně bych tu dívku nepřebral nejlepšímu kamarádovi," zamručel Richo.
Povzdechla jsem si. "Byl špatnej nápad srovnávat tebe a Chrise. Jste úplně rozdílní… ale tohle nemyslím zle. Jen jsem prostě chtěla říct, že byl… prostě zoufalej. Víš, kolikrát já jsem byla špatně zamilovaná? Není to nic příjemnýho,"
"I teď jsi špatně zamilovaná?" chtěl vědět Richo.
"Připadá mi, že tohle je snad poprvý, co špatně zamilovaná nejsem," pousmála jsem se. Richie si mě přitáhl za ruku na hruď, rukou mi spočinul na kříži a tiskl k sobě. Pak mě hladově políbil. Tak nádherně hřál…
"Kolikrát jsi zranila svou nejlepší kamarádku, když jsi byla špatně zamilovaná?" zeptal se mě ten modrookej blonďák, když se ode mě oddělil rty, ovšem jinak si mě k sobě stále tiskl.
"Ani jednou," řekla jsem a doufala, že je to pravda.
"Tak vidíš,"
"Ale Chris je jiný než já. Je jiný než ty. Chris je… prostě Chris. Pochybuju, že tím, jakej je, chtěl někomu úmyslně ublížit." Namítala jsem. "Každej se přece chováme jinak. A on si podle mě snažil jen… odlehčit svou zamilovanost, nebo já nevím."
Richiemu se trošku nadzvedly koutky a přimhouřil oči do uzounkých štěrbinek. "Ty se mě tu snažíš vůči němu udobřit,"
Skousla jsem si ret. "A daří se mi to?"
Rozesmál se. Ten zvuk jeho zvonivého smíchu mi nádherně hrál v uších. "Možná trošku. Neopustil jsem Chrisovi, ale jsem na něj naštvaný trochu míň."
Zamyslela jsem se. "Tak zavřu samotné vás dva do nějaký kobky a pustím vás ven, až se spřátelíte."
"To není dobrý nápad. Myslím, že více než spřátelili bychom se porvali." Řekl Richie bezstarostně a culil se na mě.
"A ty by jsi mu zkrášlil i to druhý oko, co?"
"Chris se chlubil?"
"I kdyby ne - nešlo to přehlídnout."
Richie trhl rameny. "Zasloužil si to."
Odfrkla jsem si. "Ty seš jak Jay," snažila jsem se vymanit z jeho náruče, náhle podrážděná. "Ten taky tvrdil, že si to nezasloužil."
Richie mě nepouštěl, i když jsem se snažila ho od sebe odstrčit, právě naopak; tiskl mě na sebe ještě víc, aby se mi náhodou opravdu nepovedlo, vymanit se. "A nezasloužil snad?"
"Já si to nemyslím… částečně," řekla jsem.
"Částečně?" zvědavě mu poskočilo obočí.
"Jo, protože zavinil, že jsi odešel… i když neříkám, že moje vina na tom není… ale byly to strašlivý dny. Chyběl jsi mi. Moc." Přiznala jsem.
"Promiň mi to, zlatí. Nechtěl jsem tě trápit. Nepřemýšlel jsem bohužel nad následky. Mrzí mě to." Tvářil se tak provinile, bobišek jeden. Prostě jsem musela ho políbit. Doufala jsem, že to pochopil, jakože se nemá za co omlouvat.
"Jsem rád, že na jeden z nejkrásnějších dnů v roce můžu být s tebou." Usmíval se Richiek.
"Halloween?"
Přikývl. "Až dozkoušíte, nezašli bychom si třeba do kina? Mmm, třeba na nějakej horor?" hodil po mně nevinnej pohled.
"S radostí, lásko," souhlasila jsem. "Už bychom asi měli jít. Nebo se Andy bude zlobit."
"Andy?"
Žárlivec jeden. "To je nás manažer." Vysvětlila jsem Richiemu.
Richie obdivně hvízdl.
Přišli jsme k podiu, kde už všichni byli. Ti zasvěcení, co věděli, co se ty čtyři dny dělo, překvapeně hleděli, když jsme vešli já a Richie, přitisklí k sobě. Po pár vteřinách údivu se jim obličeje začaly křivit do radosti, že je Richie zpět.
Ten se otočil na šokovaného Chrise. Zdálo se mi to, nebo se na něj Richie doopravdy usmál? Usmál! Bože, to je tak hodnej kluk…! Toho si nezasloužím.


writer:Verča