Únor 2009

Kreslený Chris :)

28. února 2009 v 19:07 | KatuSH
zdroj:us5fanclub.tut.su

Básnička od Maky

27. února 2009 v 10:54 | Gabriella-Izzy
Můj velký sen,
rozplynul se v jediný den,
s tebou se jednou setkat,
místo toho teď plakat.





Osud nebo Náhoda? - 56. Díl

27. února 2009 v 10:51 | LexiChris

Název dílu: Přehlídka spodního prádla
Soundtrack: Britney Spears - I was born to make you happy

Otevřela jsem oči. Prudce mě do nich praštilo světlo, tak jsem je zase hned polekaně zavřela. Najednou mě někdo lehce políbil. Znovu jsem otevřela oči. Nade mnou se někdo skláněl. Jak si moje oči pomalu přivykaly světlu, začala jsem rozeznávat Richieho rysy.
"Dobré ráno, zlatíčko. Včera - nebo spíš dnes brzo ráno - jsi mi usnula v náručí na zemi. Jak ti jinak je?" slyšela jsem jeho sametový hlas.
"Zamilovaně," odpověděla jsem a protáhla se. Jak jsem zjistila, ležela jsem na posteli. Richie mě zřejmě včera - dnes - musel přenést.
"To je dobře," usmíval se a znovu mě lehce políbil.
Posadila jsem se a promnula si oči. "Jé, my jsme nevyhořeli?"
Richie se rozesmál. "Ne. Já totiž neusínám když něco hoří, jako někteří, víš?"
Přidala jsem se k jeho smíchu. "Ti někteří jsou ale hloupí, ještě že tě mají,"
"Hloupí nejsou, ale s tím souhlasím, ještě že mě mají." Zazubil se Richo.
Vstala jsem, že se převleču a pak zaberu koupelnu, ale pohled mi spočinul na zdi; na diplomech z agility. Na chvilku jsem se zamyslela. Vrátila jsem se ve vzpomínkách k našemu prvnímu agility závodu. Byl to sice celkem lehký parkur, protože jsme závodili ve štěňátkách, ale já to tam stejně hrozně dopletla. Chudák Abb ze mě byla úplně zmatená. A na našem druhém závodě (kde jsme mimochodem i tak vyhráli 1. místo, sice jen z šesti, ale i tak… byla jsem na Abinku hrdá) jsem v tak jednoduché sestavě překážek těsně před koncem uklouzla a skončila na zadku. Ještě teď si vybavuju ten výraz od Abby, říkající: 'Šibe ti?'. Pousmála jsem se. To byly tak nádherné zážitky.
Richie zpozoroval důvod mého zamyšlení a rychle zakročil. Vzal mě za ruku a táhl ke koupelně. "Pojď, ty…"
Usmála jsem se na něj a pak zmizela ve dveřích koupelny. Když jsem si vyčistila zuby, učesala se a lehce nalíčila, šla jsem se převléci. Pak jsem šla ze zvyku do kuchyně. Tam se nacházel Vinnie, Izzy a Richie. Všichni tři seděli u stolu a Vince se houpal na židli.
Jakmile jsem přišla, nikdo si mě nevšiml.
"Ahoj!" řekla jsem důrazně.
Richie a Izzy sebou škubli a Vinniemu podjela židle. Řách. A ležel na zemi s velmi šokovaným výrazem, který říkal něco jako: 'Co-co se to stalo?'. Dostala jsem z toho výbuch smíchu a Izzy s Richiem taky.
"To vypadám tak hrozně, že kvůli mně padají Vincenti ze židlí?" řekla jsem.
"Ahoj." Pozdravil Izzy. "Tak hrozný to s tebou nebude, protože Izzýkové a Richiekové ještě ze židlí nepadají," pronesl mezi smíchem.
"A-aho…" řekl stále vyhukaný Vince, pořád ještě ležící na zemi.
Znovu jsem se rozesmála. "Kam se ti podělo 'J', Vinnie?"
"Ahoj," řekl to už správně a začal se hrabat na nohy.
Přešla jsem k němu a natáhla ruku. Vděčně se jí chytil a vstal. "Děkuju,"
Jen jsem se usmála.
Najednou Vinniemu spadly kalhoty.
Já, Izzy a Richie jsme chvíli překvapeně hleděli na Vinnieho v trenkách s nějakým hnědým pejskem, načež jsme opětovně vyprskli v smích. Celý rudý Vinnie se snažil rifle si zase obléci, jenomže neúspěšně, jelikož je měl zaháčené o tu spadlou židli. Asi jak jsem mu pomáhala vstát, tak se mu o tu židli roztrhly a následně spadly.
Chvíli jsem se samým smíchem nemohla ani nadechnout. "S tímhle chceš taky pomoct?" zeptala jsem se.
Vinnie rychle zavrtěl hlavou, odháčil se od židle a táhnouc za sebou po zemi rifle, potupeně zaběhl do obýváku. Chudák. Kdyby se mu tohle stalo jen před klukama, asi by to pro něj nebylo tak hrozné, ale i přede mnou? Já být na jeho místě a kolem mě samí kluci, ještě k tomu z US5, nejradši bych se propadla do země.
"Ááá, Vincente, to jsi nás přišel znásilnit?!" ozval se Jayův hlas z obýváku.
Vyměnili jsme si s Izzym a Richiem pobavené pohledy a zase se rozesmáli. Izzy se smál z nás nejvíc, fakt hrozně hlasitě, až se pod ním třásla židle.
"Pozor Izzy, ať nedopadneš jako Vinnie," varovala jsem ho vysmátě.
Izzy se na chvilku přestal smát a zamyslel se. Pak náhle vyskočil na nohy a začal si rozepínat pásek.
"Náhodou, já nemám se psíkem, já mám značkové, však dívej," shodil kalhoty a předvedl černo-bílé DC boxerky.
Richie si odfrkl. "Moc se nechlub," řekl, vstal a začal se taky vysvlíkat, načež ukázal šedé D&G boxerky.
Začala jsem se opět šíleně smát. "Kluci, já z vás nemůžu… si tady rovnou uspořádáme přehlídku spodního prádla,"
Izzy se zarazil. "No ale to není špatný nápad! Jayíí? Mikeléé? Můžete sem?"
Nevěřila jsem svým uším, Izzy to snad myslel doopravdy vážně.
Do pár minut přišli Mikel i Jay, v patách se stále trochu červeným Vinniem, ale už měl kalhoty, i když na boku měl pěknou díru… Šokovaně se zastavil a civěl na Izzyho a Richa s riflema dole. Jay a Mikel čučeli stejně jako Vinnie.
"Vy jste se všichni zbláznili? Nejdřív k nám přiletí polonahatý Vince a teď tu striptýzujete i vy dva?!" nevěřícně vrtěl Jay hlavou. Pak se otočil na mě. "Ty se k nim taky přidáš?"
Ještě než jsem stihla říct rozhodné 'Ne!', skočil mi Izzy do řeči.
"Další výborný nápad!" vykřikl.
Šokovaně jsem na něj vyvalila oči. Pak jsem obrátila prosebný pohled na Richieho.
Richie na mě mrkl. "To ne, necháme to čistě pánské," Ten můj zachránce. Poděkovala jsem mu úlevným úsměvem.
Izzy vzdychl. "A já už doufal, že uvidíme co máš na sobě ty. No co se dá dělat? Jayi, Mikele, dolů s tím." Poručil.
Jay se zakuckal. "Ehm, ehm… prosím?!"
Izzy se na mě zamračil. "Copak mi nebylo rozumět?"
"Bylo," ujistila jsem ho s úsměvem.
Izzy se zase spokojeně začal zubit na ty nechápavé tři obličeje. "No přehlídka spodního prádla," ujasnil Izzy. "A nedívejte se na mě jak na cvoka, to začal - i když neúmyslně - Vince. A to nemá bůhvíjak sexy spodky,"
Chudák Vinnie zase začal nabírat červenou barvu.
"Vy jste se úplně zbláznili." Odsoudil nás Mikel, otočil se a s Vinniem zašli zpět do obýváku. Jay si trochu vyhrnul tričko a povytáhl modré taky boxerky stejné značky jako Richie - Dolce & Gabbana. Pak na nás mrkl a se slovy: "Aby se neřeklo," šel za Vinniem a Mikelem. Ty jo, oni všichni maj tak drahý věci, prolétlo mi hlavou. Možná by mě to nemělo překvapovat. Oni to asi berou jako samozřejmost, na rozdíl od lidí, jako jsem já.
Najednou jsme slyšeli odemykání. Všichni tři jsme špicovali uši, jak jen to šlo.
"Ahoooj, lidi," ozval se z chodby Louův hlas.
Izzy s Richiem si vyměnili rychlé pohledy a pak se začali spěšně oblíkat.
"Ještě by chtěl i Lou předvést, co má na sobě, když by nás takhle viděl," vysvětlil mi Izzy tichým hlasem důvod toho jejich rychlého soukání do riflí.
Richie už seděl na židli a vydýchával se z toho fofru a Izzy si zrovna zapínal pásek, když do kuchyně přišli Marc s Louem. Izzy to taktak stihl. Všichni jsme se pozdravili.
Lou koukl na hodiny. "Nikdo už nespí?"
"Jen Chris," řekl Richie.
"Ok. Takže můžeme vyrazit?"
Zamračila jsem se. Úplně jsem zapomněla, že kluci museli pryč i dnes.
Richie ke mně přešel a ruce mi položil na boky, přitom mě políbil na čelo.
"Ach, Richie, neodcházej mi, prosím…" zašeptala jsem.
Richie se odtáhl a zahleděl se mi do zelených očí. Pak koukl na Loua. "Opravdu jsem tam potřeba i já?"
Lou slabě, skoro neznatelně, přikývl.
Richie vzdychl a zase se otočil na mě. "Večer budeme zpátky."
Přitiskla jsem se k němu. "Co nadělám. Užijte si to."
Richie mě hladil po zádech. "A ty se mi tu nezabij."
"Jak to myslíš?" nechápala jsem.
"Včera sis 'jen' rozsekla nohu. Bůhví, co to může být dnes." Řekl.
"No jo. Budu myslet na Abby a to mě bude vést do koupelny k žiletkám. Tak to myslíš?"
"Verčo!" zamračil se Richie.
"Promiň. Nemyslela jsem to vážně," uklidnila jsem ho.
"No to doufám," procedil skrz zuby.

Musela jsem se usmát. "Neměj strach, Richie,"
"Mám," protestoval. Pak mě dlouze a nádherně políbil. Poté Lou zavolal Jaye, Mikela a Vinnieho. Všichni se obuli a oblékli, rozloučili se se mnou a odešli. Opět jsem se ocitla sama doma jen s Chrisem a k tomu ještě 29.10., v den narozenin mé ztracené lásky. A co bylo horší? Že jsem Chrisovi musela říct, zda mu dovolím políbit mě, či ne. Prý jen jednou a naposled. Mám mu to dovolit?

Writer: Verča

Kapitola 23.

27. února 2009 v 10:41 | LexiChris
23.Díl "Proč?!?"

Opřu se o skříň a pohledem sjíždím dveře a stěny mého pokoje.
Vyndám žiletku a přiložím si jí na zápěstí přes žíly. …. ( Ježiš to je drama xD)
,, Udělám to!!! Mám žít bez něj?? .. to radši nebudu žít vůbec!".
Chystám se zatlačit na žiletku a jedním tahem to všechno skoncovat … když v tom do pokoje vtrhne Lenka.
LENKA: ,, Ahoj Miky :o) jdu ti ukázat ty fotky už se mi to vytis…(nedopoví to)
,,PROBOHA CO TO DĚLÁŠ??!!!!!! ZBLÁZNILA SES?" vyběhne ke mně a vytrhne mi žiletku z ruky … přitom se ale sama nechtěně pořeže. ,,AU" zaskučí Lenka a z ruky jí začne téct krev.
LENKA: ,, Co to bylo Miky ??? ty ses chtěla pořezat nebo co ?? proč brečíš kriste pane .. co se stalo?!!?"
JÁ: ,, Jak si se sem dostala … už sem to mohla skoncovat a mít to za sebou. Proč si to udělala :´(.."
LENKA: ,, Byly otevřený dveře … TAK VYSVĚTLÍŠ MI KONEČNĚ CO SE TU DĚLO??"
JÁ: ,, CHRIS!!! … Chris odešel z US5 .. opustil mě … tebe … Kačku …. Kluky .. prostě všechny :´( .. !!!".
LENKA: ..... (zásek) ….. ,, JEŽIŠI KRISTE!!!! Jak … jak to víš? .. a .. proč to udělal???"
Lenka se sesune ke mně na zem a začne brečet taky.
JÁ: ,, Volal mi to Richie .. je z toho totálně v háji… zejtra si pro mě přijede je tak s mamkou domluvenej. Slíbil jí, že než se vrátí z L.A. tak že se o mě postará … to bude hrozný … :´( Kluci z toho budou na prášky".
Sedíme tam a brečíme spolu. Je to zvláštní jak moc nás to obě vzalo. Lenka šla domů asi v devět. Vidim ho všude!!! .. na dveřích, na zdech, na ploše, na mobilu, … VŠUDE!!!
Když se ráno probudím a otevřu oči docela se leknu. Richie stojí u skříně a pod sebou má kufr do kterého skládá moje oblečení. Asi něco nemůže najít je totiž dost nervózní.
RICHIE: ,, Sakra kde je !!!!! .. kde je to fialový tílko ?!? …"
( to fialový tílko je moje nejoblíbenější vždycky si ho beru sebou. Ale já ho včera měla na sobě .. a když se Lenka nechtěně pořezala tou žiletkou pokapala mi to tílko krví.)
Richie si po chvíli toho tílka všimne leží totiž vedle postele. Nemám sílu se zvednout a ukázat mu že jsem vzhůru. Vezme tričko do ruky a když si všimne tý krve, vyvalí oči a místo na mě se otočí na dveře ke Chrisovi.
RICHIE: ,, Vidíš co si udělal ? vidíš to ? .. moje ségra se kvůli tobě požezala nebo co a ty si teď trajdáš bůhví kde .. nechal si nás tady bojovat samotný a co my teď :´( ?? Chrisi jak si jenom mohl … řekne polohlasně protože brečí …. Jde ke dveřím a strhne plakát dolů.
JÁ: ,, Richie néééé … to bude dobrý .. my to zvládnem .. on měl důvod a my se ho určitě brzo dozvíme … ššš … kliiiiid bráško … a nepořezala sem se přísaham ta krev je … víš co poď řeknu ti jak to bylo."
Se slzami v očích ho obejmu. ( jestli vás zajímá jak se sem Richie dostal … xD tak má klíče).
Pobalíme věci a vyrážíme. Situaci v Německu snad ani nemusím popisovat. 3 měsíce od odchodu Chrise kdy jsem byla v Německu byly asi nejhorší v mym životě. Školu jsem musela studovat dálkově. Nebyla sem schopná vrátit se domů natož chodit do školy.
Po necelých třech měsících to ale přišlo!!!! US5 mají nového člena!!

By MiSicQaAa =o*

The End

7,8/2009

27. února 2009 v 10:34 | Gabriella-Izzy
Navstevnost za minuly tyden (9.2. 2009 - 15.2. 2009) je:
Pondeli: 690
Utery: 736
Streda: 716
Ctvrtek: 637 :(
Patek: 736
Sobota: 793 :)
Nedele: 655

Celkem: 4963

----------------------------------------------------------------------------

Navstevnost za minuly tyden (16.2. 2009 - 22.2. 2009) je:
Pondeli: 694
Utery: 693
Streda: 671 :(
Ctvrtek: 757
Patek: 873
Sobota: 890 :)
Nedele: 803

Celkem: 5381

Díky moc za všechno lidičky a taky doufáme, že jste teď všichni hodně silní! Vydržme fans, bude líp!!! :)



Osud nebo Náhoda? - 55. Díl

27. února 2009 v 10:28 | LexiChris

Název dílu: Vzpomínka
Soundtrack: Gabrielle - Survive

Asi tři hodiny jsme všichni koukali na TV. Mezi tím jsme stihli několikrát jíst, blbnout, kecat a tak dále… I Jay, Marc a Lou už byli doma. No, taky už bylo skoro půl jedenácté.
"Umm, já už si půjdu lehnout, jo?" oznámila jsem.
Richie vyskočil. "Já taky,"
Už jsem se chtěla vymluvit, že se půjdu ještě osprchovat, ale pak jsem si uvědomila, že mi to ta doktorka nejméně na dva dny zakázala. Ale to ne že bych měla něco proti tomu, aby šel Richie se mnou.
Když jsem se kolem Izzyho provlíkala pryč, omylem jsem zavadila nohou o stůl. Ačkoli jsem nechtěla, uteklo mi bolestné zavytí.
Richie byl hned u mě. "Co se děje?"
Achjo, asi to bude muset ven. "Klid, jen jsem se trochu praštila."
Richiemu pal pohled na mé koleno. Přes rifle sice nešlo nic vidět, ale když se Richo zadíval, rýsoval se tam obvaz, takže Richie poznal, že není vše ok. Pohledem se mě zeptal.
"To je jen obvaz," řekla jsem tiše.
Richie se rozhlédl po klucích a pak mě rozhodně vyvedl z obýváku. "Co se ti stalo?" zeptal se v předsíni laskavým hlasem.
Koukla jsem do jeho modrých očí. "Jen…" zhluboka jsem se nadechla a povyprávěla mu, co se stalo a že v té nemocnici jsme vlastně s Chrisem byli kvůli mně.
Richie na mě soucitně koukal.
"Ne, Richie, tohle jsem nechtěla." Zamračila jsem se. "Nechtěla jsem to nikomu vyprávět, protože jsem čekala takovéhle lítostné pohledy, jaký jsi mi právě předvedl. To já nechci,"
Richie změnil výraz na radostný úsměv.
Rozesmála jsem se. "Mnohem lepší,"
Richieho tvář zvážněla. "Máš můj obdiv, že jsi tam vydržela sedět jak ti to… brr… zašívali." Richie se otřásl. "Já bych to nezvládl, mám panickou hrůzu z nemocnic."
Přikývla jsem. "To já taky. Kdybych mohla, světelnou rychlostí jsem od tama pryč,"
Richo se na to chápavě usmál.
Chris už dávno u počítače nebyl; nejspíš už šel spát do Michalova pokoje. S Richiem jsme se převlékli do věcí na spaní a pak společně zalezli do mé - celkem prostorné, dá se říct - postele. Přitiskli jsme se k sobě a přikryli se. Užívala jsem si ten pocit Richieho klidné blízkosti. Ale… nějak jsem nemohla usnout. Richie už byl po pár minutách v říši snů, ale já jen koukala, nemohouc spát. Prohlížela jsem si jeho dokonalý obličej. Byl tak roztomilý a nádherný, když tak ležel a klidně oddechoval. Ten obrázek jsem si uložila do paměti.
Asi jsem nakonec usnula. Když jsem ale otevřela oči, stále byla tma. Koukla jsem na mobil. 2:16. Hm, to jsem si teda pospala. Zrak mi zavadil o datum. 29.10.2008. V tu chvíli jsem se samým šokem vytrhla z Richieho objetí a tvrdě dopadla na zem na čtyři. Do kolena mi vstřelila ostrá bolest, až mi vyhrkly slzy, ovšem teď mi byla nějaká bolest ukradená. Teda alespoň ta fyzická, protože ta psychická mě právě nečekaně udeřila jako blesk ze slunečně jasného nebe. Rozbrečela jsem se.
Richieho můj pád a nejspíš i můj pláč probudil. "Bože můj, Veru," vyjekl vyděšeně a slezl po čtyřech z postele za mnou na zem. "Co se děje?" vyzvedl mě opatrně do sedu a schoval se ve svém náručí. Vděčně jsem se k němu přitiskla a můj smutek se ještě zvětšil. Musela jsem slzama úplně promáčet jeho tričko, ale nedal na sobě nic znát. Potřebovala jsem teď nutně něčí blízkost a Richie to zřejmě vycítil; mačkal mě k sobě, hladil po vlasech a šeptal laskavým hlasem tichá slova útěchy. Nevěděl, proč mi bylo tak hrozně až jsem brečela, ale neřešil to a konejšil mě.
Když jsem se po pár minutách trochu zklidnila, lehce jsem se od Richieho odtáhla. "Richie, já…" když jsem ale slyšela svůj slabý a nejistý hlas, zase jsem propukla v pláč.
Richie mě pomalu pustil a vstal. Někam poodešel - nevím kam, jelikož ve čtvrt na tři ráno bývá docela tma.
"Můžu si půjčit ten zapalovač?" zeptal se odněkud ze tmy.

Aha. Asi chtěl zapálit ty dvě svíčky, co jsem tam měla. "Fior," opravila jsem ho.
"Prosím?" nechápal.
"Zapalovačům říkáme fiory,"
"Ach tak. Mohu?"
"Jo,"
Richie nejspíš vzal ty dvě svíčky, fior a pak nějak po tmě došel ke mně. Zmáčkl fior, čímž to uvnitř škrtlo a vystřelil malý plamínek, který celý pokoj potopil v lehkém světle. Richo zapálil obě svíčky a položil jednu na blízký stoleček napravo a druhou na zem po naší levici. Kdybych nebyla psychicky na dně, libuju si nad tou romantikou.
Zhluboka jsem se nadechla. "Richie… asi bych ti měla vysvětlit, co mě to najednou chytlo…" snažila jsem se nevzlykat, ale moc to nešlo… spíš to vůbec nešlo zastavit.
"Přiznám se, že moc nechápu, co se to najednou stalo." Řekl Richie. "Ale jestli o tom nechceš mluvit…" slabě a povzbudivě se usmál. Byl tak nádherný jen při světle svíček…
Zamyslela jsem se. "Nemluví se mi o tom lehko,"
Richie mě chytil za ruce.
Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. "Abby,"
Chvilku bylo ticho. "Prosím?" zeptal se opatrně Richie.
"Týká se to mojeho bývalého pejska; border kolie Abigail." Vysvětlila jsem. Hlas se mi v té větě dvakrát zlomil.
Richie vyčkávavě mlčel.
"Vždycky jsem chtěla psa. Věděla jsem - a ještě stále snad vím - o nich toho tolik… a po tolika letech se mi ten sen konečně mohl splnit." Pousmála jsem se. "Ach, ještě teď si vzpomínám na tu malou, zmatenou, roztomilou, tříbarevnou kuličku, když jsme si ji vezli domů." Otevřela jsem oči, abych se ujistila, že mě Richie poslouchá. Poslouchal a se zájmem v očích mě sledoval. Když si všiml, že si ho prohlížím, povzbudivě mi stiskl ruce.
Znovu jsem začala. "Uběhlo pár měsíců a Abby byla čím dál víc šikovnější. Uměla tolik zbytečných cviků; válet sudy, dělat otočky, skákat do náruče, přeskakovat a vyskakovat na cokoli, podávat packy - klidně i obě naráz, předstírat mrtvolu, chodit slalom mezi nohama a samozřejmě základní věci jako sedět, ležet, zůstat, štěkat nebo i dělat loužičku na povel." Odmlčela jsem se a v hlavě si přehrávala jak vše, co uměla, dělala s radostí a chutí. "Nechodily jsme na cvičiště, vše jsme se učily samy. Brzo jsme jezdily po výstavách a závodech." Ukázala jsem na zeď. "Závodech agility. Z toho jsou ty diplomy, na které jsi se ptal."
Richie přikývl, že chápe.
"Připadalo mi," pokračovala jsem. "Že jsme byly docela obdivovány. Že jsme se to všechno naučily samy, bez pomoci zkušených instruktorů na cvičáku. Agility bylo moje i Abbyina vášeň. Milovaly jsme to. Byla jsem šťastná, když jsem viděla jak Abby nadšeně probíhá tunely či skáče přes překážky. A hrozně mě bavilo běžet po jejím boku a ukazovat jí, kudy a jak. 'Abby tunéél, Abby jump, Abby vpřeeed!'" cítila jsem, že čím víc toho Richiemu vyprávím, přestávám brečet. Naopak, usmívám se nad všemi těmi nádhernými vzpomínkami.
"Byly jste úspěšné?" zeptal se Richie.
Váhavě jsem přikývla. "Troufám si říct, že docela ano. Ale i tak jsme byly oproti jiným v nevýhodě, jelikož jsme toho hodně neznaly, když jsme se učily samy a ostatní to měli ze cvičáku. Jenomže… než jsme stihly začít chodit na to cvičiště… všechno se pokazilo." Do očí se mi opět vehnaly slzy. "Moje máma začala Abby i mě nenávidět. Alespoň tak jsem to cítila. Vše kolem nás se bortilo - rodiče se rozváděli - a já měla pocit, že Abby je jediná bytost, které jsem mohla věřit. Milovala jsem ji. Mamka furt vyhrožovala s tím, že Abby dá pryč. Jakkoli; někomu ji dá, vyhodí na ulici nebo klidně u veterináře uspí. Asi ji opravdu nesnášela. A já vždy, když jsem nebyla doma, jsem se užírala strachy o Abinku. A…" zhluboka jsem se nadechla, za poslední chvíli už po několikáté. "Je to teprve měsíc, co je pryč. Stále je to ještě hrozně čerstvé. Myslela jsem, že s Abb prožiju její první narozeniny…" zavrtěla jsem hlavou a po tváři mi stékaly další slané potůčky.
Richie si jazykem zvlhčil rty; nervózní gesto, asi nevěděl, co říct. Pak moje ruce pustil a ty své napřáhl. "Pojď ke mně bobí," zašeptal.
Poposunula jsem se a schoulila se u něj. Jenomže jeho blízkost mě zároveň utišovala a zároveň ještě více rozesmutňovala. Vzpomínala jsem si, jak jsem Abby objímala, pusinkovala, drbala, hladila… chyběla mi, a to moc.
"Abby," pronesla jsem mezi vzlyky. "Se má dobře. Je u jedné paní a bydlí společně s další borderkou. Pase ovečky a… určitě je šťastná. Jsem ráda, že našla tak skvělý domov, i když mi nevyslovitelně chybí. Ach, Richie, ani nevíš, jak jsem ráda že tu se mnou teď jsi, že tě mám."
Richieho stisk zesílil. "Už nikdy bych tě nepustil, kdyby to šlo. Jen plač, na to není nic špatného. Vždy tu pro tebe budu."
Popotáhla jsem a prstem přejížděla zamyšleně po Richieho ruce, která mě pevně objímala. "Abby byla jediná věc, jakou jsem kdy milovala. Pak jsem o ni přišla. Teď jsi tu ty. Řekni mi, prosím, že to nedopadne stejně, že ty mi neodejdeš… prosím…"
"Nikdy o mě nepřijdeš. Nikdy neodejdu. Miluji tě." Řekl Richie.
Trochu klidněji jsem vzdychla. "Já tebe…"
Chvilku bylo ticho. Oba jsme jen sledovali plápolající svíčky, stále přitisklí k sobě. Po chvilce Richie promluvil.
"Víš… já bych se chtěl na něco zeptat, jen nevím… ehm…" váhal.
"Copak?" zeptala jsem se.
"Nějak nemůžu přijít na to, proč jsi si ve dvě ráno vzpomněla na… Abinku." Říkal opatrně.
Odmlčela jsem se. "Dnes má Abby své první narozeniny." Řekla jsem tichým hlasem a zase začala Richiemu promáčet tričko svými slzami.

Writer: Verča

Překvapení-6.díl

27. února 2009 v 10:26 | Gabriella-Izzy |  Překvapení
..Hned na to vejdou do obýváku zbilí US5.,,Jééé!Čawec klucí!"zvedne se Richie ze země a jde se s klukama pozdravit.,,Ahoj!"řeknou všickni 4 dohromady.Rozhlídnou se po obýváku a všimnou si mě.,,Jé ahoj!Ty jsi ta-",,Ta holka co je s Richie na tutilce.Přesně tak!"dopovím trochu roztřeseným hlasem za Izzyho(Přece jenom přede mnou stála moje nejoblíbenější skupina).,,A jmenuješ se?"usmál se na mě Jay.,,Mary!"odpovím.,,Těší nás."usměje se na mě Chris a já cítím,že začínám nabírat červenou barvu.,,No tak se kluci posaďte."

Vyjádření Fanclubu

26. února 2009 v 17:27 | KatuSH
Zmatek mezi fans je nyní hodně velký. Izzy a Vince měli opustit skupinu. Bohužel k tomu Fanclub nemůže nic říct. Věříme, že se vše v následujících dnech vyjasní. Dáme vám na website zprávu, jakmile budou nějaké novinky.
zdroj:us555

Kreslený Richie

26. února 2009 v 17:09 | KatuSH
zdroj:us5fanclub.tut.su

US5-Dobrá fotka ;) :D

26. února 2009 v 17:07 | KatuSH |  Photos

zdroj:blog.tenbit.pl/love-us5